HRA A POHYB
V terapii využíváme hru a smysluplné pohybové aktivity tak, aby dítě nebylo pouze vedeno k provedení cviku, ale mělo samo chuť zkoušet, hledat řešení a překonávat nové výzvy.
Důležitou součástí je vlastní motivace dítěte. Když dítě činnost baví a samo chce uspět, je ochotnější vytrvat, opakovat pohyb a zkoušet nové strategie. Právě tak vzniká prostor pro učení na hranici jeho aktuálních možností. Výzkum ukazuje souvislost mezi autonomní motivací a vyšší pohybovou aktivitou dětí.
Přenos do běžného života
o, co se dítě naučí v terapii, potřebuje využít i mimo ni. Proto volíme aktivity, které mají pro dítě význam a které může přirozeně využívat při hře, sportu, sebeobsluze, ve školce nebo škole a v každodenních situacích.
Cílem není pouze zvládnout konkrétní úkol v terapii, ale podpořit dítě v tom, aby se samo chtělo hýbat, zkoušet nové věci a využívat své dovednosti v běžném životě.
Princip „just right challenge“
Úkolem terapeuta je najít takovou úroveň obtížnosti, která je pro dítě právě tak náročná, aby ho motivovala, ale neodradila.
Pohyb, který má smysl
Naším cílem není, aby dítě zvládlo co nejvíce cviků, ale aby si prostřednictvím pohybu budovalo dovednosti, jistotu a chuť být aktivní. Hledáme cestu, která dítě baví, odpovídá jeho možnostem a zároveň ho posouvá o krok dál – tak, aby to, co se naučí v terapii, dokázalo využít i ve svém každodenním životě.